V roce 2002 americká armáda pověřila generálporučíka Paula Van Ripera vedením nepřátelských sil v do té doby nejdražším a nejrozsáhlejším vojenském cvičením v historii. Byl pověřen velením podřadné vojenské síly inspirované Blízkým východem, v podstatě fiktivního Íránu, a jeho úkolem bylo postavit se plné síle amerických ozbrojených sil.
Během prvních dvou dnů potopil celou bojovou skupinu letadlových lodí. Ve skutečnosti dosáhl velkého úspěchu tak rychle, že to přimělo americké vojenské velení k protestům.
Cvičení s názvem Millennium Challenge 2002 nebylo jen velké, ale obrovské. Bylo navrženo Velitelstvím společných sil v průběhu dvou let a zahrnovalo 13 500 účastníků a četná živá a simulovaná výcviková místa. Myšlenkou bylo postavit blízkovýchodní zemi podobnou Íránu proti americké armádě, vybavené pokročilými technologiemi.
Když Modré síly reprezentované 82. výsadkovou divizí vyzvaly ke kapitulaci, Van Riper jako velitel Rudých sil (1. divize námořní pěchoty) ultimátum odmítl. Protože Bushova doktrína té doby zahrnovala preventivní údery proti údajným nepřátelům, Van Riper věděl, že Modré síly si pro něho přijdou. A také přišly. Včetně dvou letadlových lodí USS Constellation (CV-64) a USS John F. Kennedy (CV-67) doprovázených křižníky systému Aegis, torpédoborci a ponorkou.
Van Riper si však své tři hvězdičky za 41 let služby u námořní pěchoty nezískal tím, že by byl nesmělý. Jakmile se americké námořnictvo dostalo za bod, odkud není návratu, tvrdě na ně udeřil.
Minarety místo vysílaček
Jeho kódem pro zahájení útoku byla šifrovaná zpráva vyslaná z minaretů mešit při svolání k modlitbě. Rakety z pozemních jednotek, civilních lodí a nízko letících letadel a výbušninami naložené motorové čluny zdecimovaly americké námořnictvo. Za méně než deset minut bylo po všem a Van Riper zvítězil.
Jak se 19 lodí a asi 20 000 amerických vojáků ocitlo na dně Perského zálivu? Všechno to začalo vedením nepřátelských sil. Van Riper byl ztělesněním bláznivého generála námořní pěchoty.
Byl to 41letý veterán, který sloužil v různých funkcích od války ve Vietnamu až po operaci Pouštní bouře. Van Riper navštěvoval Školu obojživelného boje námořní pěchoty, Vysokou školu námořního velení a štábu, Armádní válečnou školu a Výsadkovou a Rangerskou školu armády.
Tento tříhvězdičkový generál byl v době, kdy vedl Rudé síly v Millennium Challenge, již asi pět let v důchodu. Byl to mariňák staré školy, schopný některých staromódních taktik, a trval na tom, že technologie nemůže nahradit lidskou intuici a studium základní podstaty války, kterou nazval „strašnou, nejistou, chaotickou a krvavou záležitostí“.
Nebudu se chovat, jak si myslíte, že se mám chovat
Podle Van Ripera Modré síly uvízly ve svém způsobu myšlení. Jejich mnohem lepší technologie zahrnovala pokročilé zpravodajské matice a operační síťové hodnocení, které identifikovalo zranitelnosti OPFOR, a to, co Van Riper s největší pravděpodobností udělá dál, vybrané z předem stanoveného rozsahu možných scénářů.
V podstatě se Modré síly na tuto technologii silně spoléhaly. Když Spojené státy zlikvidovaly fiktivní íránské mikrovlnné věže a optická vlákna, očekávaly, že Van Riperovy síly budou používat satelitní a mobilní telefony, které by bylo možné monitorovat.
Ani náhodou. Van Riper místo toho používal motocyklové kurýry, zprávy skryté v modlitbách volaných přes muezína, a dokonce i kódované osvětlovací systémy na svých letištích, což vše byly staré taktiky používané během druhé světové války.
Van Riper ve skutečnosti nenáviděl druh analytického rozhodování, které Modré síly prováděly. Věřil, že přijetí užitečného rozhodnutí trvá příliš dlouho. Jeho plán odporu zahrnoval způsoby, jak přimět své lidi, aby činili dobrá rozhodnutí s pomocí analogové, ale spolehlivé komunikace.
Udeřil první a hry byly zmanipulovány
Van Riperovy síly provedly výpočty, s kolika řízenými střelami se lodě protivníků zvládnou popasovat a jednoduše jich odpálily víc. Ostatní zúčastnění velitelé to označili za nekalé jednání a stěžovali si, že skutečná nepřátelská síla by nikdy nepoužila taktiku, k níž se uchýlil Van Riper. Až na to, že generálporučíkovy síly použily lodě a výbušniny, podobné těm, které byly nasazeny během napadení torpédoborce USS Cole v roce 2000.
Modré síly jako v počítačové hře zázračně ožily a Van Riper nesměl sestřelovat blížící se letadla nepřítele. Plán by totiž jasný, Van Riper nesměl zvítězit. Pro deník Guardian mariňácký generál řekl důležitý postřeh: „Z těchto her se americká armáda nepoučila a kultuře, která není ochotna tvrdě přemýšlet a testovat se, to do budoucna nevěstí nic dobrého.“
Po svém definitivním odchodu od armády mariňácký generál kritizoval také plány na okupaci Iráku a jejich realizaci po válce v Iráku. 24. dubna 2006 se připojil k několika dalším generálům ve výslužbě, kteří požadovali rezignaci tehdejšího ministra obrany USA a architekta války v Iráku Donalda Rumsfelda.
Zdroj: We are the Mighty, War on the Rocks
Autor/Licence fotografie: USS John F. Kennedy (CV-67), Stukenberg, USN – U.S. DefenseImagery photo VIRIN: DN-ST-82-08865, Volné dílo